Atesty, které nás opravňují k zásahu v IZS a spolupráci s hasiči při hledání ztracených osob jsou 2x do roka v sutinách a v plochách.
Bohužel je zájemců tolik, že se nemohou všichni zúčastnit a na pozvání se čeká i několik let. Za tuto dobu stárnou nejen psovodi, ale hlavně naši psi. Na atesty jsem přihlásila vedoucímu 5 našich psovodů. V letošním roce dostali pozvání na atesty v sutinách jen dva psovodi , vlastně mohu napsat "sláva" alespoň dva. Z ostatních se v příštím roce bude ucházet již jen jeden, protože jim zestárli psi. Je to kruté. Nereprezentovali jsme se na atesty za naši organizaci hasičů, ale za SZBK ČR, protože náš velitel byl celý rok nemocný a nemohli jsme získat hasičskou zkoušku v sutinách a u SZBK máme zkoušky národní i mezinárodní.
Policie a hasiči o naší spolupráci nestojí, pokud nevlastníme atesty, tak se musíme snažit. Je to ale pochopitelné, že se takových zásahů musí zúčastnit jen ti nejlepší psi. Když si ale pomyslím, že jsme nedostali nikdy žádnou dotaci, jsou naši členové opravdu kabrňáci se srdcem na spravném místě, proto bych si pro ně přála alespoň uznání v jejich práci.
Pozvánka na atesty přišla dva týdny předem a oznamovala, že kynologické atesty proběhnou dle Pokynu generálního ředitele HZS ČR a náměstka ministerstva vnitra ve znění pokynů....., kterým se stanoví kvalifikační požadavky na psovoda se psem předurčeného k nasazení v rámci záchranných prací a to ve specializaci v sutinách - sutinovém vyhledání. Předseda zkušební komise pro tyto atestační zkoušky byl jmenován nstržm. ing jiří Šlechta z HZS Kraje Vysočina.
Kynologické atesty proběhly dle Pokynů 27. - 28.9.2013 v areálu bývalého výrobního závodu u Kaznějova, Plzeňský kraj. Pozvání obdrželo 15 psovodů a nastoupilo 12.
Pozvání obdrželi na sutiny Květa s Garou a Marie s Ronem.
Na atesty se den předem shodily velké budovy, skutečné sutiny, které prakticky neděláme. V tréninku jsme kdysi dávno měli jeden týden k dispozici sutinu v Pelhřimovskývh sadech a další jsme si jedenkrát vyzkoušeli v Milovicích. K dispozici máme několik starých budov, za které jsme vděčni a vyjíždíme dál jen omezeně, protože na to nemáme finance.
Jak se dokáže zmenšit srdíčko v těle když se objeví před vámi hromada suti a panelů z rozbořené budovy. Ještě štěstí, že se máme o koho opřít, o svého psa. Stejně je to na něm, jenže tady se ukáže jak se s rozmyslem trénovalo a jaký se vytvořil vztah psa a jeho pána.
Komise, která posuzovala na denním i nočním terénu byla bezvadná, opravdu mě mile překvapili, lidské i profesionální chování. Samozřejmě i výborná organizace akce.
Zázemí jsme měli i u místních hasičů.
Moje fena pracovala bezvadně, spíš já jsem jí to někde kazila, ale ona už mě zná.
Drželi jsme si s Marií palce, jak se říká. Ron v letošním roce obstál bezvadně, ale tady mu nestačili síly na tak těžký terén. Velká škoda, ale z každé akce si psovod něco vezme a zkušenosti z těchto atestů si zúročí.
Na noční atesty postupovalo z denní části 8 psovodů a ti všichni noční splnili. Dobrá, můžeme říct výborná úroveň psů. A tak já důchodkyně jsem si s ovčačkou Garou přivezla domů sutinový atest. Jsme tomu moc rádi, snad to bude víc motivovat mladší kolegy a ukážeme našim kamarádům hasičům na okrese Pelhřimov, kteří nám věří, že na to máme a cvičíme dobře.